Jak člověka potěší drobné radosti nenápadných symetrií, neviditelných a neviděných souvislostí... můžete bloumat okolo jak dlouho chcete a neuvidíte nic...
Čas přináší radost, čas přináší smutek a občas působí obojetně. Thůnovská ulička je jedna z mých nejoblíbenějších. Fotografoval jsem jí...
Když slunce v záběru prosvítí mlhu a začnou se objevovat první stíny, mystika okamžiku doslova elektrizuje všechno přítomné dění.
Když se sejde správný úhel a výška slunce s orientací krásné staré pražské uličky, tak z toho většinou vznikne velice fotogenická scéna.
I rostliny mají své sny, sny o věčném životě. A člověk je jejich největším nepřítelem. Tam kde byl strom několik lidských životů, stačí pár ostrých...
Lampy, bludičky pražských poutníků, andělé světla, světlonoši stínu a nenápadné dekorace oprýskaných zdí...
Dle předpovědi jsem věděl, že té noci v Praze napadne první sníh zimy 2010/11 a nemohl jsem si takovou událost nechat ujít.
K večeru jsou nábřeží plná lidu a řeka plná lodí. Všichni nemilosrdně boří auru klidu, kterou si Vltava snaží vybudovat, spěchají, křičí, nemají...
Kdesi na konci světa, na nejzápadnějším výběžku ostrova Skye stojí maják. Říká se mu Neist point, zde končí svět, i přesto, že jsou na dohled Vnější...