RSS | Cernobila.com

Workshop - SKOTSKO, zari 2012 / patek, 6. duben, 2012

Termin

patek 7. 9. az pondeli 17. 9. 2012 (9 a pul dni fotografovani, z toho je 6 pracovnich dnu, v patek odletame v 18:30)

Misto

Skotsko (UK)
Navsteva nejatraktivnejsich lokalit jakymi jsou ostrov Skye, vresoviste Rannoch Moor, udoli Glen Coe a Glen Etive, hrad Eilean Donan a Stalker Castle nebo horskych oblasti Torridon a Inverpolly. Tresnickou na dortu bude maly, ale o to fotogenictejsi ostrov Eigg.

foto#181

Lektori

Michal Vitasek (www.cernobila.com a www.fotokrajina.cz)
Michal Balada (www.michalbalada.com)

Ubytovani

V penzionech a hostelech. Naklady na ubytovani nepresahnou celkem max. 6000 Kc.

Stravovani

V kazdem vetsim skotskem mestecku je obchod s potravinami, stejne jako u vetsiny benzinovych pump. Jidlo je cenove srovnatelne s Ceskem. Oblibenym jidlem v mistnich podnicich je fish and chips (smazena ryba a hranolky).

Pocet ucastniku

min. 4 max. 6 fotografu

Cena

28.000 Kc (v cene je letenka, doprava, lektori v prubehu celeho kurzu, cena nezahrnuje ubytovani a stravu)

Prihlasky a podrobne informace

m.vitasek@seznam.cz nebo Baladus@seznam.cz

Pro koho je workshop urcen

Fotograficky workshop je urcen jak pro zacatecniky a obcasne fotografy, tak pro zkusene krajinare, kteri by na snimcich radi zachytili promeny drsne Skotske krajiny. Krajiny rozeklaneho pobrezi, vysokych zasnezenych horskych stitu, starobylych hradu, divokych rek a hlubokych, kristalove cistych jezer.

Skotsko si po prvni navsteve zamilujete a budete se chtit vracet. A protoze se Skotska vysocina rozklada na velkem uzemi, budete nachazet vzdy nova a nova mista, ktere Vas okouzli.

Zcela jiste take poznate dalsi nadsence, kteri jsou ochotni pro dobry snimek neco udelat.

Pocitejte s tim, ze budete vetsinou vstavat pred vychodem slunce, ktere se ve Skotsku v zari vynori zpoza obzoru okolo sedme hodiny. Vetsinou jeste o neco drive, abychom se dostali na fotografickou lokalitu. Prijemna zprava je, ze slunce zapadne okolo devate vecer a tak je na spani vzdy dost casu.

foto#182

Doporucene vybaveni

Fotograficka vybava

Nejlepe zrcadlovku a nekolik objektivu pokryvajici co nejvetsi rozsah (od sirokouhlych objektivu az po teleobjektivy)
Samozrejmosti je stativ
Sede a sede prechodove filtry, dostatecny pocet pametovych karet
Nahradni baterie (cim vice, tim lepe, kazdy den nebude moznost dobijet)
Holinky (nejsou podminkou, ale lepe se s nimi fotografuji plaze a potoky)
Kabelova spoust (neni podminkou, ale bez ni se ochudite o expozice delsi nez 30 vterin, vhodna bude take pro snimani hvezdne oblohy, dovoli-li to pocasi)

Ostatni vybava

Teple nepromokave obleceni a obuv (nepodcenit!)
Destnik
Redukce na britsky typ elektricke zasuvky
Toaletni papir
Celovka a nahradni baterie

Pocasi

Pocasi je ve Skotsku naprosto nepredvidatelne, a tak mohou byt uz v zari spicky kopcu pocukrovany snehem. Teploty se mohou pohybovat od 5°C (za jasnych noci i mene) do 20°C, muze prset a foukat studeny vitr, ale muze byt i jasno s prijemne hrejicim slunickem. Pocasi muze castecne ovlivnit lokality, ktere budeme fotografovat, ale jiste je jedno, promenlivost pocasi zajistuje skvele dramaticke fotograficke podminky!

Co se behem skotske expedice naucite a cemu se budeme prubezne venovat

prace se zrcadlovkou, zakladni pojmy (cas, clona, dof...) a jejich pouziti v praxi
prace s prechodovymi a polarizacnimi filtry
vyber mista a kompozice v zavislosti na svetelnych podminkach
detail v krajinne fotografii
pouzivani neutralnich sedych filtru pri velmi dlouhych expozicich
zasady porizovani panoramatickych fotografii
hledani motivu v krajinne fotografii
fotografovani hvezd pomoci dlouhych expozic (pokud to dovoli pocasi)
obecne se Vam budeme snazit predat sve zkusenosti k dosazeni co nejpoutavejsich snimku

Kratkou reportaz z minuleho skotskeho workshopu naleznete zde.

Fotograficky workshop ve Skotsku, brezen 2012 / utery, 3. duben, 2012

Skotsko jsem jiz mnohokrat procestovat krizem krazem. Byl jsem v teto prekrasne divoke a nespoutane zemi dvakrat turisticky, na mesic stopem a ctyrikrat ciste fotograficky. Tato, pro mnohe periferni cast Evropy, nabizi na relativne malem uzemi neskutecnou rozmanitost prirodnich kras. Oble kopce i skalnate hory, rozeklane pobrezi a pisecne plaze, nekonecne plane vresu a zelenych pastvin. Drsna krajina severskeho typu, do ktere se zamiluje kazdy fotograf.

foto#179

Prave pro krasu skotske krajiny jsem se spolecne s Michalem Baladou rozhodl usporadat zde fotograficky workshop. Termin se naplnil velice rychle. K nasemu nemalemu prekvapeni se na breznove Skotsko prihlasily ctyri holky a dva kluci. Ihned v zapeti musim dodat, ze holky nam byly v divoke prirode zcela rovnocene.

foto#176

Nejobtiznejsi ze vseho bylo planovani. A vubec ne premysleni o tom, kam pojedeme, ale hlavne selekce mist, ktere vzhledem k casove narocnosti musime vynechat. Deset dnu nam ale skytalo dostatek prostoru ukazat vsem ucastnikum to nejlepsi ze Skotska. V zadnem pripade jsme nemohli minout vresoviste Rannoch Moor s monumentalni skalou Stob Dearg a mnoha krasnymi udolimi jako Glen Etive a Glen Orchy. Ani nejoblibenejsi skotskou destinaci, rozmanity ostrov Skye jsme nemohli vynechat. K tomu jsme pridali hory v oblasti Torridon a Inverpolly a pomyslnou tresnickou na dortu se staly nedostupne pisecne plaze na severu Skotska.

foto#180

Jak jsem jiz napsal vyse, lektoroval jsem tento workshop s Michalem a zdatnymi studenty nam bylo sest bajecnych a pro fotografii zapalenych lidi. Naprosto nezalezelo na veku ani pohlavi, vsichni byli odhodlani naucit se co mozna nejvice a nafotit skvele fotografie. Kdyz bylo treba naslouchat, tak se nase rady stretavaly s otevrenou mysli a s radosti z pobytu v prirode.

Jsme nesmirne radi, ze se vsem ucastnikum nas workshop libil. Slova chvaly se na letisti pri louceni moc pekne poslouchala. Snad prave proto jsme se rozhodli vypsat pokracovani skotskeho dobrodruzstvi a na Ostrovy se vratime opet v zari. S prihlasenim prilis dlouho nevahejte, volnych mist je opet jen sest!

foto#175

Workshop probehl ve dnech 22. 3. az 1. 4. 2012

Pocet ucastniku: 6 fotografu (presneji receno 2 fotografove a 4 fotografky)
Lektori: Michal Vitasek, Michal Balada

Dalsi termin probehne: 7. - 17. 9. 2012
Pocet ucastniku: max. 6 fotografu

Program: Vyber nejlepsich mist z uplynuleho terminu (Rannoch Moor, Glen Coe, Glen Etive, River Orchy, ostrov Skye, Loch Lomond a dalsi)
Nove lokality: ostrov Eigg, Castle Stalker a mnoho dalsich

Vice informaci a prihlasky: Workshop - SKOTSKO, zari 2012

PF 2012 / streda, 14. prosinec, 2011

Kratke shrnuti toho co se povedlo

s kamarady jsme se vypravili na drsny Island
celkem trikrat jsem navstivil italske Benatky a zkompletoval tak vystavni soubor pro nasledujici rok
cestne oceneni v prazske soutezi Praha fotograficka
pravidelne fotografuji s velkoformatovych pristrojem Toyo 45A (4×5 palcu) s filmy fomapan 100, T-MAX 100 a Ilford FP4
pro CSA jsem fotografoval panorama Prazskeho Hradu, ktere bylo umistene na letisti v Abu Dhabi ve Spojenych Arabskych Emiratech v rozmerech 18 × 3.5 m
pres 150 mych barevnych i cernobilych fotografii zdobi 3 patra prazskeho hotelu Pyramida
jsem rad, ze jsem nemusel za cely rok kupovat zadnou fototechniku, optimalni stav byl dosazen
rok 2011 byl mlznym rokem, podarilo se mi fotografovat mlhu celkem v 25 ruznych dnech, z toho 11 krat v Praze

Vikend u hradu Neuschwanstein / pondeli, 26. zari, 2011

Jizni Bavorsko je autem pouhych 5 hodin jizdy a tak nebylo potreba cestu nijak dukladne planovat. Slovo dalo slovo, stanovil se termin a s Ondrou Prosickym, Vojtou Heroutem a Michalem Kupsou jsme vyrazili.

Odkud fotografovat

Resersi dostupnych fotografii jsme dospeli k zaveru, ze existuji 3 krasne vyhlidky na tento nemecky nacancany hrad, ktery byl mimo jine tez predlohou pro centralni stavbu Floridskeho Disneylandu. Hlavni, turisty nejcasteji fotografovana vyhlidka je na Marienbrucke, starem, na pohled ne prilis duveru budicim ocelovem moste pres hluboko zariznutou rokli. Tento pohled na hrad ma vyfotografovany snad kazdy, kdo tuto lokalitu navstivil a pro nas to nebyla zadna vyzva.

foto#150

My jsme se rozhodli pro jednu ze dvou narocnejsich a temer nepristupnych vyhlidek na vychod od hradu. Vybrali jsme si tu v urovni hradu a i pres obcasna zavahani pri vystupu jsme se vyskrabali na spravne misto. Odmenou nam byl cisty vyhled na hrad, bez turistu a bez hluku.

„Cesta nahoru byla blba, protoze jsme nevedeli, do ceho jdeme, cesta dolu bude blba, protoze to uz vime.“

Dvacet hodin na vyhlidce

Pokud neco takoveho nezazijete, nedokazete si asi ani predstavit, jak skvely je takovy dvaceti hodinovy relax na vyhlidce. Clovek nikam nespecha, obcas line zmackne spoust nebo si prihne cerveneho vina (diky Vojtovi, ktery se s tou lahvi tahnul). Potom ho to vsechno tak unavi, ze se svali na karimatku a usne jako spalek. S tim spanim to ovsem nebylo tak ruzove, protoze rovnych mist bylo v okoli jaksi nedostatek. A tak jsme celou noc klouzali kamsi dolu po temne strani.

Vlezl jsem si do spacaku navlecen do trech vrstev tepleho pradla a ocekaval zimu. Ta se nekonala a tak jsem zase po pulhodine ze spacaku vyskocil, abych odlehcil. Hrad byl jiz krasne nasviceny a primo vybizel k nocnimu fotografovani. Neodolal jsem a nekolik snimku jsem tedy poridil. Pak jsem jiz skutecne usnul, pricemz se mi zdalo o rannim mlznem foceni.

Ranni bezmlzno a narocny sestup

Mlzny sen bohuzel zustal skutecne pouhym snem a ranni mlha se nekonala. Jen kdesi dole na loukach se valelo nekolik malych caru, pod hradem bylo uplne vymeteno. To nas samozrejme od fotografovani neodradilo a svedomite jsme zdokumentovali cely vychod slunce od uplne tmy az po zlate nasviceni celeho hradu. Treba budeme mit nekdy v budoucnu stesti vice.

foto#149

Sestup mel byt dle vseho narocnejsi nez vystup. Clovek se sice tolik nezpoti, ale nohy dostanou poradne zabrat. Dole u potoka jiz bylo o poznani veseleji, i presto, ze nas vylet byl temer u konce.

Na zaver musim vyseknout velkou poklonu blaznivemu Ludvikovi, ktery si nechal Neuschwanstein postavit. Stavitele dokazali tak neuveritelnou a kycovitou stavbu zasadit do krajiny tak genialne, ze se nakonec prestalo jednat o kyc a vznikla jedna z nejkrasnejsich nemeckych pamatek.

Praha s velkym formatem 4x5“ / streda, 27. cervenec, 2011

Koncem roku 2010 jsem si pres aukcni portal Ebay poridil velkoformatovou kameru Toyo 45A se zakladnim objektivem s ohniskovou vzdalenosti 150 mm. Nasledne jsem dokoupil jeste siroky objektiv 65 mm a teleobjektiv 300 mm. S touto zakladni vybavou se nyni casto vydavam fotografovat Prahu. Fotografuji na listovy film fomapan 100 nebo Kodak T-MAX 100 a filmy si doma v koupelne sam vyvolavam.

Radi byste si nektere z mych fotografii povesili doma jako fotograficky obraz? Nevahejte me kontaktovat.

Cely proces je hodne zdlouhavy. Zacina jiz „nabitim“ filmoveho listu do kazety, nasledne film exponuji, ale kazet mam zatim jen sest, takze si s sebou zatim mohu vzit do terenu celkem pouze dvanact snimku (kazety jsou oboustranne). Nasledne vyvolat a ususit. A nakonec skenovani a postproces v pocitaci. zadne digitalni orgie se tedy nekonaji a snimky pribyvaji velice pomalu. Uz jen to, ze najednou mohu v tanku vyvolat pouze sest negativu zpracovani vyrazne brzdi.

O co je zpracovani pomalejsi, o to vice si povedenych snimku cenim. Posudte sami, zda ma klasicka cesta jeste misto ve fotografickem svete.

Island 2011 (2. cast) / patek, 10. cerven, 2011

Nedele 29. 4. 2011

Po studene noci v jeskyni u pobrezi Dyrholaey jsme popojeli jen cca 5 km do vesnicky Reynis, abychom v plne krase a velikosti mohli fotografovat skalni jehly s krasnym severskym nazvem Reynisdrangar. Podle legendy je to trojstezni troli lod, ktera po kontaktu s dennim svetlem zkamenela. Z dalky se to nezda, ale jehly se tyci do vysky 66 metru nad morskou hladinu. Po celou dobu naseho fotografovani na krasne plazi nas provazely dva pritulni psi, kteri nas, stejne jako ovce, stale shaneli do houfu.

Za utesem na nas jiz cekalo mestecko Vik a dalsi prekrasne plaze s cernym piskem, ktere se tahly, kam az oko dohledlo. V pozadi stale se skalnim utvarem Reynisdrangar, v popredi usti potoka, ktery v mekkem pisku uzasne meandroval. Tento motiv jsem marne hledal pri me posledni navsteve Skotska.

Vik byla take jakasi pomyslna hranice pro popel z vybuchu sopky Grimsvotn. Dosud jsme se s zadnym prasnym ovzdusim nesetkali a nemuseli jsme se bat o cipy nasich fotoaparatu. Mezi Vikem a ledovcem Vatnajokull jsou rozsahle plane pokryte lisejnikem. Tento lisejnik, jindy syte zeleny, byl obalem vrstvou sedeho sopecneho popela. Silnice byla v nekterych mistech cela pokryta vrstvou prachu a silny vitr viril tmava oblaka jemneho popilku. Postapokalypticka krajina v plne desive krase.

Pod ledovcem Vatnajokull se pri upati zasnezenych hor nachazi Islandsky narodni park Skaftafell, ktery je na ostrovni pomery pomerne huste zalesnen. Jiste je zde mnoho zajimavosti a kras (soude take dle poctu turistu, kterych zde bylo pozehnane), nas vsak hlavne zajimal vodopad Svartifoss, ktery si prorazil cestu skrze cedicovou stenu. Vypadal trosku jako nase ceska Panska skala tak trosku "utrzena ze retezu".

Pote jsme celi napjati projeli kolem ledoveho jezera Jokulsarlon. Uff, ledy tam jsou, skvele! Tak si jeste par hodin budeme fotografovani ledovych ker na cerne plazi odrikat a jedeme najit ubytovani. Po 10ti kilometrech nachazime pekne a celkem levne bungalovy (5500 ISK se snidani). Tesim se, az si ohreju svou konzervu fazoli a k tomu si pridam miniparecky, ktere jsem si koupil samostatne. Ale ouha. Co to je? Miniparecky nejsou parecky, jsou to mrkvicky :-( na Islandu si nemuzete byt nikdy jisti, ani jidlem. Ivan o den drive koupil pastiku a byla to horcice, me se pote jeste povedlo koupit tatarku misto pomazankoveho masla :-)

Pondeli 30. 4. 2011

Jokulsarlon je laguna, ktera spojuje jeden ze splazu ledovce Vatnajokull primo s morem. Led se neustale odlamuje a laguna je tedy temer naplnena ruzne velkymi ledovymi krami. Kry jsou proudem odnaseny do more a nasledne je priboj vyvrhne na prilehle cerne plaze. Tam postupne taji a jejich cesta konci.

V lagune jsou nektere kry velke jako dum, do more se vetsinou dostanou ve velikosti automobilu. Takto velke kry more nema silu vyvrhnout az na breh, a tak se zaseknou 10 - 20 metru od pobrezi a taji. Ve chvili, kdy jsou velke 1 - 1,5 metru, tak se jiz obcas najde vlna, ktera je vytlaci az na cerny plazovy pisek. Na plazi jsou tak stovky ruzne tvarovanych a ruzne velkych ledovych kamenu.

Fotografovali jsme na plazi cele dopoledne jako u vytrzeni a nasledne jsme se presunuli primo na breh laguny. Pokud se mi darilo v ledovych kusech na plazi nachazet kompozicni rad, tak u laguny jsem byl naprosto ztracen. Svetlo uz nebylo zdaleka fotograficke, atmosfera se vytratila, kolem se potulovalo celkem dost lidi... tak snad priste, az se na toto krasne misto za par let vratim.

Po ledovem nadseni nas cekal nelehky ukol a tim byl dlouhy prejezd po pobrezi ostrova smerem na vychod, kde jsme more meli na nejaky cas opustit, abychom projeli nehostinou sopecnou krajinou az do stredu ostrova do oblasti velkych islandskych vodopadu. Prvnim z nich byl obrovsky Dettifoss, gigant s nejvetsim prutokem vody v Evrope. Cestu jsme nasli snadno, akorat snehu cestou povazlive pribyvalo a u vodopadu jiz byly doslova zaveje. Vodopad Dettifoss je skutecne neuveritelna masa vody, ktera se nezadrzitelne vali kamennou rokli. A to je te vody pri tani jeste cca dva a pulkrat tolik!

Utery 31. 4. 2011

Prozretelne jsme poverili Michala Baladu, aby nas brzy rano vzbudil, pokud bude nejake svetlo. Michal nas opravdu vzbudil a nebe se skutecne chystalo zbarvit do pestrobarevnych tonu. Jen jsme meli vice stesti nez rozumu, protoze Michala nevyhnala z jeho letniho spacaku predtucha pekneho rana nybrz zima, ktera byla na zasnezenem parkovisti opravdu poradna. Ivan v polospanku zabrucel, ze s nami nejde a tak jsme vyrazili ve trech. Michala Kvardu, jak to tak byva, jsme ztratili jiz nekde u parkoviste a k Detifossu jsme dorazili dva. Svetlo se teprve chystalo predvest to nejlepsi a ja si rekl, ze pujdu o kilometr dal proti proudu k vodopadu Selfoss, ktery se me osobne libil daleko vice. Jiz v puli cesty jsem si zacal nadavat, protoze se mraky rozestoupily a zacaly nasvecovat vodni trist nad Detifossem. Sprintoval jsem za svym cilem, ale pohledem jsem byl trochu zklaman. Vodopad uzasny, ale svetlo bylo jinde nez bych si predstavoval. Nevadi, mraky byly v bajecnem postaveni a to mi k dobremu zaberu stacilo. Dobrou hodinu a pul jsem hledal ruzne kompozice (mezitim prisel i Michal a povidal, ze dole u Detifossu to zas tak slavne nebylo) a pak jsem se pomalu vracel k autu. Ivan akorat vstaval, nasel se i Michal Kvarda a tak jsme zabalili a vyrazili smerem k jezeru Myvatn, ktere lezi v oblasti bohate na geotermalni sily.

Po fotografovani nedaleko sopky Krafla, kde jsme mysleli, ze nalezneme i barevna modra jezirka, ktere jsme videli na nekterych pohlednicich (nenasli jsme, tak snad nekdy priste az se do techto mist vratime) jsme se zastavili v Hveriru. Predstavte si takovou miniaturni sopku z navrsenych kamenu, ze ktere neustale unika horka para. Horka tak, ze kdybyste do ni dali ruku metr od zdroje uniku, pekne by vas oparila. Techto miniaturnich sopek zde bylo vice. Nektere byly jen male, ale tri z nich parily opravdu hodne. Tyto zemske parni ventily doplnovala ruzna dalsi vridla a baheni jezirka. Vsude okolo nas to parilo a bublalo. Skutecne jsme si pripadali jako v uplne jinem svete.

Jezero Myvatn je zasazeno do temer idylicky malebneho kraje a na jeho brezich se nachazi nekolik zajimavosti. Jedna z nich, kterou jsme navstivili je park Dimmuborgir. Krom toho, ze tento park vypada presne jako nehostinna oblast, kterou museli projit Frodo a Sam nez se dostali k branam Mordoru, tak zde bydli hodni Islandsti trolove, kteri nosi na Islandu darky stejne jako u nas Jezisek. Inu, jiny kraj, jiny mrav. Kousek dal cestou okolo jezera jsme jeste videli dalsi kamenne utvary a pekne pravidelne pseudokratery Skutustadir. Dojmu je tolik, ze je proste vsechny nedokazeme ocenit natoz fotografovat.

To se jiz tesime na Islandskou Niagaru, vodopad Godafoss. Ten nas nadchne, ale ja premluvim kluky, ze nejprve pojedeme fotografovat vodopad Aldeyarfoss a ke Godafossu se vratime a budeme jej fotografovat vecer a pak jeste treba rano. A zde zacala takova mala lapalie :-) Cesta byla pekna sterkova a jelo se po ni dobre. Za nedlouho se zacala klikatit, ale stale to jeste slo o neco pomaleji projet. Pak prisla na radu prvni snezna zavej. Ivan zabrzdil a zeptal se: "projedeme"? Souhlasne jsme zamruceli, tak to rozjel a... neprojeli jsme. Kola se zahrabala asi uprostred hluboke naveje tak hluboko, ze si nas terenak ani neskrtnul a sednul si na bricho. Nejprve nastalo prekvapene ticho a potom Ivan prohlasil "tak a jsme v prdeli" a to jsme skutecne byli. Dost daleko od nejblizsiho staveni, velmi pravdepodobne bez mobilniho signalu. Co naplat? Zacali jsme usilovne odhrabavat snih. Nejprve rukama, pote jsme si vzali stativy, ale nebylo to nic platne, auto se ani nehnulo. Pak Ivan vymyslel, ze kola podlozime placatymi kameny, ale sly zasunout pod kola jen velice omezene. Michal navrhl, ze zkusime hever. Ten se stal symbolem nasi zachrany a postupne, potom co jsme jej na prvnim kole temer strhli, jsme zvedli vsechna ctyri kola a podlozili je dostatecnym mnozstvim placaku. Pak jeste vystavet kamenny chodnicek, aby se kola alespon trochu rozjela a hura ze zaveje. Cestou jsme potkali jeste asi pet zaveji, ktere jsme mene nebo vice krkolomne objizdeli. Nakonec uz to dal neslo a museli jsme pesky. Nebudu nase utrpeni prodluzovat, byli jsme nakonec proste na opacne strane reky nez by bylo zahodno a nez jsme ocekavali. Fotografovali jsme samozrejme i tak (v silnem vetru a mirnem desti) a pak nas cekala jeste cesta zpatky ke Godafossu. Ta jiz probehla bez problemu az na to, ze jiz bylo pod hustymi mraky tak sero, ze jsme jen postavili stany a po narocnem dnu ulehli do spacaku.

Poznatky a zkusenosti

pokud kolem vas pobiha pri fotografovani pes, nenechavejte vas fotobatoh na zemi, hrozi totiz, ze vam jej oznackuje :-)
holinky staci pro pobrezni brouzdani vlnami do te chvile, nez prijde vlna, ktera vam saha po kolena
pozor na to, co kupujete, mrkvicky vypadaji jako parecky, misto pastiky muzete koupit horcici a misto pomazankoveho masla tatarku, kupujete-li neco, co neznate, muze to byt neco uplne jineho, nez predpokladate
snih na ceste obcas byva hlubsi, nez se na prvni pohled zda
stativ neni lopata a auto s nim vyhrabete jen velmi tezko
ani mapy nejsou bezchybne a muze se stat, ze se omylem ocitnete na druhem brehu reky, nez by Vam bylo mile
sloup pary, ktery unika z hloubi zeme za divokeho syceni byva vetsinou horky, hodne horky
fouka-li u vodopadu vitr proti Vam, nesnazte se fotit a jen se kochejte, on se casem vitr otoci a vy nemusite (v marne snaze ochranit Vas fotoaparat) tahat hadr pred kazdou expozici
kameny, ktere vypadaji jako mokre mohou byt ve skutecnosti namrzle, davejte pozor, at neskoncite o 60 metru nize v nenasytnem chrtanu vodopadu

Praha fotograficka 2011 - cestne uznani / pondeli, 20. cerven, 2011

Minuly tyden mi prisla radostna zprava od poroty souteze Praha fotograficka 2011, ze ma serie 3 fotografii „Prazsti rybari“ byla ocenena v Kategorii Lide v Praze cestnym uznanim a bude prezentovana v ramci vystavy na Staromestske radnici v Praze. Po lonskem vitezstvi v kategorii cernobila fotografie je to dalsi z uspechu, kterych si nesmirne vazim.

Island 2011 (1. cast) / nedele, 5. cerven, 2011

Pred odjezdem

Protoze v roce 2010 vybouchla sopka Eyjafjallajokull a nadelala velke zmatky v evropske doprave, neodpustili jsme si kacirske reci o tom, ze by bylo dobre, kdyby na Islandu zase neco bouchlo a my vybuch mohli fotografovat. Co cert nechtel, sopka skutecne vybouchla, tentokrat s vyslovitelnejsim jmenem Grimsvotn. Nanestesti to bylo necely tyden pred nasim odletem a prach, ktery sopka produkovala opet uzavrel Evropska letiste. Cekani zda poletime nebo ne bylo nesnesitelne. Jistotu jsme nemeli do posledni chvile. Jaka pak byla uleva, kdyz letadlo dosedlo na letisti v Keflaviku. Povedlo se, nase fotograficka vyprava skutecne zacala. S fotografy Ivanem Anderlem, Michalem Baladou a Michalem Kvardou jsme deset dni nasavali drsnou Islandskou atmosferu.

Patek 27. 4. 2011

Hned na letisti jsme narazili na problem. Spolecnost, u ktere jsme si zamluvili auto nesidlila na letisti, ale pravdepodobne nekde v Reykjaviku a my jsme na ne nemeli samozrejme zadne spojeni. Zeptali jsme se u konkurencni spolecnosti Budget primo na letisti a ta nam pohotove pridelila stejne auto a nepocitali nam zalohu, kterou jsme jiz dopredu zaplatili. Po peclive prohlidce auta jsme zjistili, ze se do neho ve ctyrech proste nemuzeme vejit. Takze opet zpet k okenku a znovu. Nakonec jsme se spokojili s terenim autem Nissan Pathfinder. Cena odpovidala velikosti, ale je lepsi priplatit nez se 10 dni tisnit.

Celi nateseni jsme vyrazili na poloostrov Reykjanes. Island nas po pulnoci privital nevlidnym a destivym serem, kteremu sekundovala drsna krajina lavovych poli. Tento typ krajiny nas znacne prekvapil. Za kopcem cosi coudilo, a tak jsme tim smerem vyrazili po sterkove ceste. Nahodou jsme tak objevili prvni geotermalni elektrarny. Vypadaly v te mesicni krajine hodne bizardne. Stridave prselo a lilo a nevypadalo to, ze se to zlepsi. Fotoaparat pocitoval prvni destove sprsky a kapesnik byl od otirani cely mokry.

Na pobrezi jsme fotografovali prvni krasne skalni utvary, ktere me (jako mnoho nasledujicich) prekvapily svou velikosti. Odsud jsme zamirili do hlavniho mesta Reykjaviku. Zde jsme vymenili islandske koruny za 400€ (na 10 dni to bohate stacilo).

Cilem prvniho dne byl jeden z nejkrasnejsich islandskych vodopadu, vodopad Gullfoss. Cestou k nemu jsme vsak nemohli minout slavny Geysir, ano ten gejzir, po kterem jsou pojmenovany vsechny gejziry. Geysir jiz nejaky ten patek drima a vodu prska k nebi jen sporadicky. Zastupuje jej vsak zdatne jeho o neco mensi bratricek Strokkur. Nebyla jeste ani sezona a u gejziru bylo mnoho lidi, vcetne Japoncu, v lete to tu musi vypadat asi jako na Vaclavaku.

Kousek od vodopadu Gullfoss jsme se ubytovali v malem penzionu a za noc se snidani jsme zaplatili 7500 ISK (cca 1200 Kc). Celkem drahe, priste spime pod stanem. Vodopad nas vsechny ocaroval. Mohutna reka se prevali pres prvni kaskadu a s rachotem pada do propasti, kde je zastavena skalni stenou a donucena uhnout v pravem uhlu smerem doleva. Dale pokracuje hlubokym kamenitym korytem. Slezl jsem az dolu na nejnizsi skalu a nechal se obejmout vodni tristi. Uzasny zazitek. S pocitem dobreho zacatku usiname.

Sobota 28. 4. 2011

Rano jsme zjistili, ze Michal Kvarda vyrazil sam pesky k vodopadu (asi 4 km) a ze se tedy asi na snidani sam vrati. Ve chvili, kdyz jsem sednul ke stolu, vola mi Michal, zda pro nej prijedu. Co se da delat, snidane musi pockat. Optimismus mi dodava dnesni "vodopadovy" program. Rano se kratce stavime jeste jednou u Gullfossu a nasledovat bude zajimavy Seljlalandsfoss a majestatni Skogafoss.

Prvne jmenovany, Sejlalandsfoss, je zajimavy tim, ze jej muzete obejit i zezadu. Skala v miste vodopadu tvori previs. Krasny subtilni proud vody pak vytvari nadherny 50 metru vysoky oblouk.

Skogafoss je naproti tomu reka, ktera v cele sve mohutnosti z niceho nic pada do hloubky 62 metru a vytvari tak monumentalni vodni stenu. Odvazlivci, kteri se opovazi priblizit, jsou odmeneni studenou sprskou.

Par prvnich zazitku na Islandu vsechny nadchne, tento ostrov si nas ziskal. A to mame jeste dnes navstivit Dyrholaey a zitra Vik, misto na ktere se obzvlast tesim.

Dyrholaey je nejjiznejsi vyspou ostrova a byva nazyvana branou Islandu. Mohutna skala je ptaci rezervace, kde sidli mnoho druhu ptactva, vcetne legracnich papuchalku. Skalni utvary se daji fotografovat na sto zpusobu a z mnoha uhlu a tak zaverka stale cvakala. Nedaleko pobrezi jsme objevili jeskyni, ve ktere jsme se ve ctyrech lidech pohodlne vyspali. Rackove nam sice celou noc nadavali, ale vydrzet se to dalo. Horsi byla spise teplota okolo nuly, parkrat jsem se probudil zimou, od priste jiz do spacaku vlezu patricne vybaveny teplym oblecenim MOIRA.

Poznatky a zkusenosti

neni radno pokouset sopku, clovek je oproti prirode naprosto nicotny
mimo sezonu auto nezamlouvejte dopredu, na letisti by melo urcite byt, pokud pojedete na Island v letni sezone, auto je lepsi zamluvit predem, ale vybirejte ze spolecnosti, ktere maji pobocky na letisti (Avis, Budget, Hertz, Europcar)
chcete-li Island poznat lepe, doporucuji tereni auto 4x4, ani to vsak mozna obcas nebude stacit (viz nekera z dalsich povidani o Islandu)
nenechte se zaskocit prvnim dojmem mesicni krajiny poloostrova Reykjanes, krajina se na Islandu kazdym dnem vaseho putovani bude menit
promokle nepromokave obleceni je denni rutinou
obchod s potravinami stejne jako benzinova pumpa je v kazde vetsi vesnici
benzinove pumpy jsou vetsinou samoobsuzne na kreditni karty, ale lze koupit jednorazove nabite karty v urcite hodnote a za ne nasledne natankovat
v okoli Reykjaviku je nejvice turistu, s vetsi vzdalenosti se nastesti jejich pocet rapidne zmensuje
ubytovani je drahe, vyplati se spat pod stanem, kempy ale funguji vetsinou az od poloviny cervna
teple obleceni je na Islandu nutnost at uz jedete v jakoukoliv rocni dobu

Priprava na Island / ctvrtek, 19. kveten, 2011

Ve ctvrtek 26.5. odjizdim s kamarady Ivanem Anderlem, Michalem Kvardou a Michalem Baladou na 10 dni fotografovat na Island. Cestovni horecka jiz nabira vysokych teplot, planovani je v plnem proudu a clovek se obava, co se vsechno muze pokazit.

update, 22.5. 2011 11:00
Aha, tak jiz vime, co se jeste muze pokazit. Muze vybouchnout sopka Grimsvotn a uzavrit Islandske mezinarodni letiste v Keflaviku :-( snad se do ctvrtka situace uklidni a my budeme moci odletet.

Prubeh erupce Islanske sopky Grimsvotn (ledovec Vatnajokull) v datech

21. 5. 2011 Erupce zapocala cca v 19:30 mistniho casu
22. 5. 2011 Posledni mezinarodni letadlo pristalo v Keflaviku v 8:38
22. 5. 2011 11:00 Prachove casti dosahuji vysky 20 km, jedna se o nejvetsi vybuch sopky Grimsvotn za poslednich 100 let
22. 5. 2011 12:00 Dle Omara Ragnarssona, ktery dosud filmoval 23 vybuchu sopek na Islandu, je tato erupce nejvetsi, kterou kdy videl
23. 5. 2011 11:30 Neoverena zprava - KEF airport opens later today. Icelandair to resume flights and add extra flights.
23. 5. 2011 13:00 Oficialni vyjadreni KEF letiste zni, ze jeste dnes obnovi mezinarodni leteckou dopravu na a z Islandu
23. 5. 2011 19:00 Letadla opet pristavaji na mezinarodnim letisti v Keflaviku
24. 5. 2011 dopoledne bylo zruseno mnoho letu po cele Velke Britanii
24. 5. 2011 10:00 Erupce pokracuji. V noci sopka chrlila mene popela nez predesly den. Splodiny dosahuji 3 - 6 km vysky
24. 5. 2011 11:00 Silnice z Viku do Freysnes (smerem na vychod) je stale uzavrena, ale pravdepodobne bude jiz zitra prujezdna
25. 5. 2011 9:00 Prasny mrak se pohybuje nad Evropou a uzavira letiste v Nemecku, ve stredu k veceru hrozi i uzavreni Ruzyne
25. 5. 2011 11:00 Sopka Grimsvotn prave prestala soptit
26. 5. 2011 7:30 Z krateru jiz stoupa jen para, nebe na klicovymi misty Evropy je ciste, skutecne verim, ze odletime

Co na Islandu budeme fotografovat?

update, 23.5. 2011 13:20
Pokud se na Island kvuli sopticimu Vulkanu Grimsvotn dostaneme, pravdepodobne se nase plany pozmeni v zavislosti na moznostech prujezdnosti postizenymi oblastmi. V tuto chvili se neda predvidat vubec nic.

Tento seversky ostrov toho k videni a fotografovani nabizi opravdu mnoho. Nekonecne morske pobrezi se strmymi utesy v okoli mesta Vik. Namodrale kusy ledu, ktere se pomalu rozpousti na pisecnych plazich za nikdy nekoncici asistence bourliveho more. Obrovske mnozstvi nejruznejsich vodopadu, roklin a soutesek. A v neposledni rade mnoha mista, ktera souvisi s geotermalni aktivitou ostrova, tedy ruzne gejziry, horke prameny, bublajici jezirka ci sycici ventily neklidne zeme.

Uvadim seznam lokalit, ktere planujeme minimalne videt, v lepsim pripade nafotit:

Vodopady

Dettifoss (vodopad s nejvetsim prutokem vody)
Gufufoss
Aldeyjarfoss
Gullfoss
Seljalandsfoss (lze jit az za vodopad, mezi vodu a skalu)
Goðafoss (bozske vodopady)
Kirkjufellsfoss
Svartifoss (predstavte si nasi Panskou skalu s krasnym vodopadem)
Seljalandsfoss
Skogafoss (mohutny vysoky vodopad, jeden z nejnavstevovanejsich)
Selfoss

Pobrezi

Vik (cerne pisecne plaze a rozeklane pobrezi)
Dyrholaey (skalni oblouk na pobrezi nedaleko Viku)
Hvitserkur (skoro az strasidelny skalni utvar)
Jehly na poloostrove Reykjanes

Geotermalni prameny

Krafla (oblast krasnych jezirek a dymajici zeme)
Geysir (gejzir, ktery dal jmeno vsem dalsim)

Dalsi lokality

Landmannalaugar (duhove hory)
Svinafellsjokull
Jokulsarlon (ledove kry na morskem pobrezi)

Pas na posledni chvili

Minuly tyden jedna kolegyne v praci lamentovala nad tim, ze nestihla svemu synovi udelat pas a ze bude zbytecne platit za zkracenou vyrobu. S kolegy jsme se ji kolegyalne zasmali a pak jsem zacal premyslet, zda vlastne na ten Island neni potreba pas... a samozrejme je. A ja jej samozrejme nemel. To uz mi moc do smichu nebylo a zacal jsem hledat informace co, jak, kde, kdy, za jak dlouho a za kolik. Nastesti byl predstih jeste dostatecny a stacili mi vyrobit i pas s biometrickymi udaji. Uff uff. Kdyby kolegyne nelamentovala, nevim, zda bych se (pravdepodobne marne) nepokusil odletet na Island na obcanku.

Drzte nam palce.

Benatky, perla stredomori / streda, 26. leden, 2011

V prosinci jsme se rozhodli s kamarady z fotopivo.cz, konkretne s Karlem Pagacikem, Vojtou Heroutem a Michalem Kvardou, ze na konci ledna pojedeme fotografovat do italskych Benatek. Domluva vzala rychly spad a 20. - 23. 1. jsme stravili v tomto prekrasnem stredomorskem meste fotograficky velmi plodne ctyri dny.

Proc Benatky? Proc v zime?

Byla to ma prvni navsteva Benatek a tak jsem si ji chtel nalezite uzit. Uzit znamena mnoho fotografovani a malo lidi. V lete, aby se tam fotograf bal postavit stativ jake jsou tam davy turistu, nehlede na to, ze v zime se vstava kolem sedme hodiny daleko snaze, nez v lete ve ctyri. Dalsim lakadlem zimnich Benatek byla moznost prilivovych zaplav (aqua alta), kdy vrchol prilivu pretece brehy a zaplavi obcas i dost podstatnou cast mesta. Proto jsme s sebou brali i holinky, ja (optimisticky) dokonce brodaky. Bohuzel (pro Benatcany asi spise bohudik) se zaplavy nekonaly, i tak jsme si ale foceni uzili dosyta.

Cesta a ubytovani

Protoze jsme byli ctyri, idealni a nejlevnejsi zpusob dopravy byl automobil. Do Benatek je to cca 900 km, tedy v pohode 9 hodin jizdy. V Rakousku musite koupit dalnicni znamku, plati se prujezd Brennerskym prusmykem (8 Euro) a dalnice v Italii cca 23 Euro. Celkem jsme kazdy dali za poplatky asi 18 Euro + nafta. Ukazatele vas spolehlive navedou az na okraj Benatek, kde musite auto nechat v garazich a to otevrene, s klickem v zapalovani, aby mohli pracovnici garazi ruzne preparkovavat. Garaze jsou celkem drahe, za auto 30 Euro / 24 hodin, tedy 120 Euro na 4 dny. Od garazi je to kousek na Vaporetto, obdoba nasich tramvaji, akorat jezdi po kanalech a jsou to lode :-) Touto jedinou mistni dopravou se dostanete takrka vsude. Hodinovy listek stoji 6,5 Euro, ale da se koupit napr. i 36 hodinovy za 23 Euro. Pak se muzete plavit po Benatkach do aleluja. Vaporettem jsme se dostali takrka na dohled nasemu hotelu. Hotel jsme meli zamluveny pres internet a zaplaceny predem. Jednalo se o prepychovy apartman pro 4 osoby o velikosti bytu, s dvema koupelnami a kuchynskym koutem. Hotel se nachazel primo v centru cca 3 minuty chuze od namesti svateho Marka. Cena ubytovani vysla na tezko uveritelnych 100 Euro/osoba, tedy 30 Euro za noc! A to byla v cene i bohata snidane.

Benatky, jako fotograficky objekt

Myslim, ze neni sporu o tom, ze Benatky patri mezi nejkrasnejsi mesta sveta. Jakkoliv muze tato fraze pusobit omsele, je tomu proste tak a verim, ze mnoho lidi muze radit tuto stredomorskou perlu na prvni misto zebricku vsech mest (to jeste asi nebyli v Praze). Atmosfera mesta je neuveritelna, necekal jsem, ze bez aut a zbytecneho hluku muze velkomesto pusobit tak klidne a harmonicky. Benatky dychaji historii, a kdo sem prijede, musi nutne propadnout jejich kouzlu. Pro fotografy je zde nejen mnoho zajimavych TOP objektu jako je namesti svateho Marka, Bazilika sv. Marka, Dozeci palac, Chram Santa Maria della Salute, most ponte Rialto, Grand Canal, ale mnoho tajuplnych ulicek, bocnich kanalu a mene vyznamnych palacu. Daji se zde fotit gondoly, gondolieri, drzi holubi, morske pobrezi, ticha zakouti i ruch centralnich ulic. Rad bych zde tak rok fotografoval a stejne bych stale nachazel dalsi a dalsi motivy. Benatky nejsou jen dalsi turisticka destinace, jsou laskou na cely zivot, stejne jako tomu je s Prahou.

Zaverem

Benatky na me udelaly obrovsky dojem a jiz nyni planuji brzky, snad jeste letosni, navrat. Treba se postesti zazit i zaplavene ulice...

Zpracovani fotografii nejaky cas potrva a tak budou pribyvat zvolna primo v galerii Benatky a nebo zde pod clankem.